Co vidět a navštívit v Římě vol. 2

Jak jsem slíbila, tak také činím! Nuže, představuji vám pokračování článku o Římě. Pokodlně se usaďte, uvařte si třeba váš oblíbený čaj a zachumlejte se do deky, protože tohle bude na dlouho. A co se v tomto článku dozvíte? Kdy je nejvhodnější navštívit čtvrť Trastevere? Jak na místní MHD? Stojí Vatikán za návštěvu? Kam na kafe a jídlo? Co Řím a nákupy?  A jako bonus si můžete přečíst naší dobrodružnou zpáteční cestu. Jste připraveni? Jdeme na to.

Den č. 3 – pondělí

Pondělí jsme zasvětily čtvrti Trastevere. Moc nás mrzelo, že od ní bydlíme tak daleko, protože večer musela být kouzelná. Jsou tady takový ty uzoučký italský uličky, pouliční bary (přes den zavřený), restaurace a tak.

S odstupem času lituju toho, že jsme tuhle čtvrť tak trochu zazdily. Proč? Vyrazily jsme sem dopoledne, takže krásnou atmosféru nám zhatilo horko a taky byla většina podniků zavřených. Nezbylo nám tedy nic jiného, než místo do Samovaru, na který jsem četla jen samou chválu, jít na brunch do podniku Meccanismo Roma, který nabízel americké snídaně. Hezký a klimatizovaný prostředí, jenže brunch za 7€ byl bohužel slabší průměr. Na druhou stranu, ségra si vychvalovala caffé freddo, tak aspoň něco.

Po tomto posilnění jsme se vydaly na vyhlídku Terrazza Piazza Garibaldi, která slibovala výhled na celý Řím. Opravdu to tak bylo. Po úmorným vyšlápnutí kopce se nám naskytl celý Řím jako na dlani. Bohužel tak moc na dlani, že i ty největší budovy jsme stěží spatřily okem, natož je zachytit objektivem. Takže hezký, ale nic kam byste musely vážit cestu.

ALE!!! Během zpáteční cesty do samého srdce Trastevere jsme spatřily doslova nirvánu! Nádhernou, obří kašnu, která byla v tom vedru učiněnou spásou. Ta kašna se jmenovala (a stále jmenuje) Fontana dell´Acqua Paola, v průvodcích o ní sotva najdete zmínku a dojem z ní vám tak nezkazí kvanta turistů. Třeba na nás udělala mnohem lepší dojem než samotná Fontana di Trevi.

Vycachtaly jsme si nohy, odpočinuly si a celé Trastevere zakončily obědem v sicilské restauraci ll Siciliano. Pravdou je, že  vypadala prapodivně, ale navzdory tomu byla venkovní terasa plně obsazena místními. Oběd si dala jen ségra, já byla (světe div se) pořád plná z brunche. Vtipný bylo, že v tý restauraci nikdo nemluvil anglicky, takže objednání jídla probíhalo více méně rukama nohama. Po chvilce nám na stole přistál talíř s těstovinama a grilovanou zeleninou za 10€ i s nápojem. Chuťově to bylo dobré, ale myslím, že Trastevere v sobě skýtá mnohem zajímavější a lepší místa k posezení.

Unavený a splavený jsme vymýšlely, co dál. Venkovní teplota stoupala a my došly k závěru, že nejlepší bude vrátit se na apartmán (vzdálený asi 7km). Pěšky? Ani náhodou! Takže ségra začala s vyhledáváním autobusu, který by nás k apartmánu alespoň přiblížil. Místním MHD jsme jely poprvé a ani nás nenapadlo, přečíst si o něm podrobnosti. Neudělejte prosím tu samou chybu.

1) Jízdenky se nekupují u řidiče, ale je třeba si je pořídit ve speciálních kioscích, v automatech nebo ve stáncích s novinami (Tabacchi).

2) Na autobus je třeba mávnout, aby vám otevřel dveře od autobusu.

Ani jedno jsme nevěděly, takže nejenže nám autobus málem ujel před nosem, ale řidič na nás mluvil něco italsky a z jeho gestikulace jsme pochopily, že teda asi pojedeme na černo, protože u řidiče si asi jízdenku nekoupíme. Všechno dobře dopadlo, revizoři nás nechytli a my si za ušetřený peníze koupily co? Ano, hádáte správně, gelato v Gelateria la Romana 😀 o které básním v předchozím článku.

Po krátký siestě jsme se opět vydaly do centra. Rozhodly jsme se totiž pokořit ,,sebevražednou“ stezku, jejímiž hlavními body byly Piazza di Spagna -> Fontana di Trevi ->Pantheon -> Piazza Navona. Tohle vezmu zkráceně. Stojí za to si touto cestou projít, ale buďte opatrní na své cennosti, protože na takových místech mají kapsáři pré. Jo a taky se obrňte trpělivostí, všude je spousta turistů a pouličních obchodníků.

TIP: Pokud si na tato must-see chcete uchovat hezké vzpomínky, vyplatí se vstát ráno dřív (kolem 6-7hodiny) a projít si tyto památky nerušeně.  

Piazza di Spagna se Španělskými schody byla první zastávka, kde se shlukovalo velký množství lidí (kdo by to byl řekl…). Na pohledech je toto náměstí znázorněno se spoustou květin kolem. My je tedy neviděly, ale to asi záleží na ročním období. Vlastně, jednu kytici si přeci jen vybavuju a to svatební puget. Ano, před zraky stovek turistů se zde konala svatba. Jako nic proti jejich gustu, ale co z té svatby mohli mít? Možná tak potlesk od random lidí a super cool svatební fotky s upocenými turisty a selfie tyčemi (pokud ovšem jejich fotograf při úpravě fotek nepoužil photoshop a všechny turisty nevymazal).

Scalinata di Trinita dei Monti/ Španělské schody 

náměstí Piazza di Spagna/ Španělské náměstí

Nejhorší zážitek z těchto památek Říma byla bohužel Fontana di Trevi. Než jsem se dostala k tomu, abych do ní vůbec vhodila penízek pro štěstí, vypotila jsem tak 1000kcal. Tolik lidí a tolik překážek na jednom místě se vidí jen málokde. Okolí Kolosea je oproti tomuhle procházka růžovým sadem, ale jinak je to krásná a monumentální stavba.

Fontana di Trevi

Od Fontana di Trevi směrem k Pantheonu půjdete přes náměstí Piazza di Pietra, které pro nás bylo jako božská oáza klidu v centru Říma.

Ukryté náměstí Piazza di Pietra

U Pantheonu doporučuju jít dovnitř a podívat se na jeho interiér. Vstup je zdarma a vy uvidíte zachovalý antický chrám s klenbou, v níž je umístěn pověstný otvor, jenž prosvěcuje prostor.

Vnitřek Pantheonu

Poslední zastávkou před večeří bylo náměstí Piazza Navona. Náměstí mimo jiné tvoří tři fontány a kostel sv. Anežky. Celkovou atmosféru pak podkresluje hudba od pouličních umělců, a protože je náměstí velké, masy lidí se tu krásně rozptýlí.

Piazza Navona

kostel Sant‘ Agnese in Agone/svaté Anežky

Ach ano, bez pizzy by to nebyla Itálie, proto jsme na véču vyrazily do restaurace La Panetteria, která se nám jednoduše líbila. Quattro formaggi jsme si daly napůl, poněvadž jsme usoudily, že stokilový se do ČR vrátit nechceme. Pizza byla výborná, nedá se říct, že by byla nejlepší v mým životě, ale chutnala moc dobře.

Den č. 4 úterý

Úterní ráno a dopoledne jsme obětovaly Vatikánu. Pravda je, že jsme se chtěly trochu vyspat, ale vzbudil nás bzučící komár a tak jsme byly nuceny vstát v 5 hodin. Došly jsme na zastávku metra a jely do stanice Ottaviano, ze které je to do Vatikánu co by kamenem dohodil. Před jeho brány jsme dorazily v 6:30, tedy půl hodiny předtím než se otevřela bazilika sv. Petra. Takže jsme měly dostatek času zahalit kolena a ramena, zahodit Kalashnikov, mačetu a granáty a se vší elegancí projít „letištní“  kontrolou (jen špatnej fórek, jasný?!).

 basilica di San Pietro in Vaticano/ bazilika svatého Petra ve Vatikánu

Pak jsme mezi prvními vstoupily do chrámu, a i když nás na víru moc neužije (ségry komentář „Divím se, že se to pod náma nepropadne“ koneckonců mluví za vše), na jeho interiér jsme koukaly s otevřenou pusou. Ty fresky a celkově zdobnost je neuvěřitelná, stojí za vidění a zaslouží si obdiv. Následně nás čekal výstup na kopuli, který si žádá samostatný odstavec.

551 SCHODŮ tolik jsme jich vyšly nahoru, stejný počet dolů, málem nás postihla mrtvice a ještě jsme za to zaplatily 8€. Ještě loni byste za to zaplatili 8€ s tím, že přes prvních 200 schodů by vás dostal výtah, dnes za výtah dáte 10€. Nojo…zdražuje se všude. Ale vtip je v tom, že těch prvních 200 schodů se jde nejvíc na pohodu a platit za výtah je tedy blbost. ALE po oněch 200 schodech nastane zlom. Tady si dovoluju upozornit na to, že tento výstup není vhodný pro klaustrofobiky a obézní lidi. Proč? Protože chodbičky, kterými schody vedou, jsou kolikrát 50cm úzký, stropy jsou nízký a zešikmený, vzduch bych přirovnala k zatuchlý tělocvičně a posledních pár schodů dalo zabrat i nám.

Pokud vám ale nechybí odhodlání, těch 551 schodů zvládnete. Nahoře vám jako odměnou bude čerstvý ranní vzduch a výhled na Svatopetrské náměstí, vatikánské zahrady a Vatikán celkově.

 Všude v průvodcích se dozvíte, že do Vatikánu každý den míří davy turistů a tak je lepší si přivstat. Myslely jsme tedy, že až vyjdeme z baziliky, ty davy nás doslova pohltí, ale nestalo se tak. Buď jsme si zvolily správný čas pro návštěvu nebo sem jednoduše ty davy proudí až kolem poledne.

Piazza San Pietro/ Svatopetrské náměstí 

Po heroickém výkonu přišel čas na snídani, kterou jsme si zajisté zasloužily. Naše kroky vedly kolem Andělského hradu a Justičního paláce….

Andělský hrad

Justiční palác

….přímo do kavárny Mus Caffé. Kavárnu rozhodně doporučuju. Dala jsem si cheesecake muffin a cappuccino, ségra šneka s vanilkovým krémem a espresso. Všechno na jedničku! Výborný kafe, milý personál a krásný interiér!

Pak nás zase čekalo rozhodování, jak přežít odpolední horko. Vrátily jsme se tedy zpátky do našeho příbytku a napadlo nás, udělat si oběd tradičně po italsku a to teda taky doporučuju! Na takovou odlehčenou formu oběda budete potřebovat:

Mozzarella di Bufalo

Rajčata

Prosciutto

Italskou bagetu s olivama

A šptku skromnosti

Na druhou stranu pochopíte rčení za málo peněz hodně muziky. Oběd z kvalitních surovin nás vyšel na 8€ a my jsme to s plnými bříšky zalomily.

Vzbudily jsme se až k večeru a dostaly chuť na to, strávit poslední večer v historickém centru (a taky nás začala honit mlsná). Nožky už bolely, ale chuť na italský tiramisu byla silnější. Další podnik, který můžeme vřele doporučit, se nachází na cestě mezi Pantheonem a Piazza Navona. Jmenuje se Mr. 100 Tiramisú a se ségrou jsme tam nechaly největší útratu za celej Řím (25€ ale nelitujeme). Kávu v nabídce bohužel nenajdete, ale zato vás potěší nespočet vín a hlavně tiramisu na sto způsobů! A protože se ségrou nejsme žádní troškaři, objednaly jsme si hned degustačku a ochutnaly tak tři druhy pravého tiramisu! Díky tomu vám můžu doporučit jedno, který fakt musíte ochutnat a tím je to klasické, ostatní příchutě už záleží na chuťových pohárcích každého. Jako příjemný zážitek hodnotím i obsluhu, která tiramisu vytváří přímo před vašimi zraky a je to fakt gastroporno.

v tomto podniku mají vlastní pravidla…

A pak už jsme se vydaly na večerní pochůzky. Každá významnější budova Říma má vkusný osvícení, který podtrhává už tak romantickou atmosféru města. Koloseum je například úplně dechberoucí a za nás rozhodně krásnější večer, než přes den. Nahrává tomu i fakt, že večer již neprobíhají jeho prohlídky a počet turistů se tak sníží na minimum.

Nákupy v Římě

Dřív než přejdu k našemu pátému dni, ráda bych ještě udělala odbočku směrem k nákupům… Itálie, kolébka módních domů jakými jsou například Prada, Giorgio Armani, Versace, Gucii, ale také mnoha menších rodinných podniků vyrábějící originální kožené výrobky a módu, která určuje nadcházející trendy! Už jen procházka římskými ulicemi je pastvou pro oči, protože co Italům musím uznat je fakt, že umí vytvářet vážně nádherné výlohy. Obchodů s krásným zbožím jsme prošly pěknou spoustu a vám sem doporučím alespoň dva z nich. Prvním obchodem, který každá milovnice obuvi a kabelek ocení, je obchod GUJA. Myslím, že ségra doteď lituje tý kožený kabelky, kterou tam nechala. Druhým obchodem je designový obchod Avel design concept store, kde naleznete krásné doplňky do domácnosti. V obchodě jsme narazily na samotného designéra, který se specializuje na výrobu hygge lampiček, nábytku a kachliček a který nám o celém konceptu neváhal udělat přednášku. Přiznám se, neodolala jsem a jednu takovou hygge svítilnu jsem si odvezla do Čech. Nemůžu dočkat, až ji jednou ve svém bytě nainstaluju a vzpomenu si na léto 2018.

mrkněte na jeho ig účet

Den č. 5 středa

Budíček, zabalit kufry, odevzdat klíčky, snídaně, užít si posledních pár hodin v Římě a pak směr letiště… Tak zněl plán a do určitý části jsme ho splnily. Ale né tak hrr, na snídani jsme zvolily podnik d´Angelo a nemohly jsme si vybrat líp. Ochutnala jsem zde asi moje nejlepší brownies v životě, ledová káva byla taky výborná a ten interiér? Krásný, čistý a přitom tak útulný, co víc si přát.

S dobrou náladou jsme vyrazily na nákupy, ale pak jsme dostaly ledovou spršku. Přišla totiž SMS od Eurowings, že náš let byl zrušen. Žádná omluva, žádný vysvětlení, žádný řešení. Trochu se nás zmocnila panika. Naštěstí jsme měly docela slušný množství dat a hned jsme začaly googlit nejlevnější lety. Měly jsme štěstí a našly cenově relativně dostupné letenky (cena byla tuším 2 800CZK/osoba) s odletem v ten samý den. Díky bohu za to, že stačí párkrát kliknout a člověk má přebookováno.

Letadlo mělo odlétat v sedm hodin večer a tak jsme stále měly čas na nákupy a na oběd. Nákupy proběhly úspěšně, oběd ne tak úplně…Zde jsme získaly zcela novou zkušenost a to takovou, že recenze na Tripadvisoru nemusí být vždy stěžejní. V podniku Dodo Ristorante byla sice moc milá obsluha, ale jídlo nebylo dobré. Ségry risotto bych přirovnala ke školní jídelně a moje gnocci, které měly být údajně „the best“, byly hodně slabé. Ale chybama se člověk učí.

Moje gnocci :/

Po obědě jsme si už vyzvedly kufry, daly poslední gelato a hurá autobusem směr letiště. S tím, že letadlo bude mít zpoždění jsme tak nějak dopředu počítaly, ale že nastanou nepříjemnosti na cestě z Vídně do ČR, by čekal jen málokdo. Na území Rakouska jsme totiž potkaly několik objížděk se kterými si ani Waze ani Google (natož my) nevěděl rady a když jsme po hodinovém blouděním rakouskými polňačkami konečně našly šanci překročit hranice, bylo nám už docela jedno, že projedem zákazama vjezdu a CHKO. Domů jsme dojely, takže konec dobrý, všechno dobré. Naší dovču jsme si moc užily a návštěvu Říma můžeme jen a jen doporučit.

A ještě rada na závěr, pokud se někdy dostanete do podobného průšvihu s letem, nenechte to plavat a požadujte refundaci. Moje skvělá ségruška nám jí totiž od společnosti Eurowings vyřídila a tato refundace pokryla skoro celé náklady spojené s dovolenou. Takže jsme v Římě byly v podstatě zadarmo a to kvituju! 😀

Jestli jste se dočetli až sem, tak vám patří uznání a můj dík.

Mějte se krásně!

By Zaneta.