11 listopadu, 2018

Co navštívit a čemu se naopak vyhnout v Římě vol. 1

Prokrastinace, všichni jí známe. Brouzdání po internetu, čtení článků typu ,,kdo s kým a kde“, neustálý scrolling Instagramu, čerpání inspirace z Pinterestu a černý svědomí z toho, že dneska uděláme zase kuloví… Tak přesně takhle probíhalo ségry učení se na státnice a půlka mýho svaťáku. A tak, v jedno prokrastinační dopoledne, daly tyhle dvě ségry hlavy dohromady a začaly plánovat, co s létem, kdy budou všechny stresy zažehnány.

Londýn, Paříž, Amstr…bylo dost destinací, kam měly směřovat naše kroky, ale jak je známo, všechny cesty vedou do Říma a ta naše nevyjímaje. Učení nám šlo pomalu, zato letenky a ubytko bylo booklý natošup (jednak proto, že takový věci jsou prostě radost a taky proto, abychom se mohly těšit). A tak vám, s pár měsíci zpožděním, představuji první část článku o naší dámský jízdě do země pizzou a těstovinami opývající P.S.: Taky ho sepisuju v rámci prokrastinace hehe.

Pro naše prázdniny v Římě jsme zvolily termín 4.-8.8., který se ukázal jako ne uplně vhodný (níže se dozvíte proč). Čtyři noci jsme strávily v jednom z pokojů (s vlastní koupelnou) ve Villa Borghese Guest House. Ubytování jsem vybírala v poměru cena/čistota/lokace a s čistým svědomím můžu říct, že pro nenáročné cestovatele je vyhovující. Pří výběru jsem si říkala, že 3km od centra bude víceméně v pohodě, ale CHYBA LÁVKY. To co je v srpnovým Římě 3km, je pocitově kilometrů tak bambilion. Navíc, kdybych byla bývala tušila, že budeme s Italama poctivě dodržovat siestu od 13 do 16 hodin (protože se venku bez klimatizace nedalo vydržet), vybrala bych apartmán přímo v centru města. Na druhou stranu hned pod naším apartmánem byla nejlepší zmrzlinárna s nejlepším pistáciovým gelatem, takže jsme se po každý cestě z centra odměnily jedním kopečkem, ehm vlastně kopcem, zmrzliny.

Přístupová chodba do Villa Borghese Guest House

Letenky hledala ségra přes vyhledávač Skyscanner, aby nás logicky vyšly co nejlevněji. Letěly jsme se společností Eurowings z Vídně pouze s příručním zavazadlem. Cenově nás zpáteční letenky pro dvě vyšly na cca 3000CZK. Ráda bych napsala, že oba lety proběhly v pořádku, ale to bych kecala. Chci říct…cesta tam sice v pořádku byla, ale ta zpáteční se s touhle společností neuskutečnila. Nicméně, abych tomuto článku nechala nějakou formu, o tomto dobrodružství se dozvíte více až v tom následujícím.

A teď už k samotné dovolené, den po dni, zážitek po zážitku…

Den první – sobota

Přiletěly jsme na letiště Fiumicino Roma, které používá zkratku FCO (druhé letiště v Římě má zkratku CIA), ze kterého jsme si vzaly shuttle bus do stanice Termini (něco jako Hlavák v Praze). Když vyjdete z letištní haly, spatříte hned několik společností, které nabízejí dopravu FCO->Termini a zpět. My zvolily společnost SIT shuttle bus za 6€ na osobu a byla spokojenost. Tenhle autobus jezdí každých 30 minut a lístek si koupíte přímo u autobusu. Z letiště se také můžete dopravit vlakem a vyhnout se tak riziku kolon, my jsme ale měly štěstí a kolona nás nepotkala.

Přijely jsme tedy na stanici Termini, odkud jsme šly pěšky do našeho apartmánu. Během letu a cesty nám pořádně vyhládlo, takže jsme se hned po ubytování vydaly hledat nějaké blízké restaurace. JENŽE (a tady se znova dostáváme k problému Říma v srpnu a taky lokaci našeho apartmá) většina restaurací byla zavřených a naše čtvrť nám spíše než žijící metropoli připomínala seriál The Walking Dead. Naštěstí jsme objevily fungující supermarket, kam jsme se nakonec často vracely. A po dalším trajdání poloprázdnými uličkami jsme objevily italský fastfood Rosticceria Tavola Calda I Molisani, který byl plně obsazen místními. ,,Dobré znamení,“ řekly jsme si. Pravda, na zahnání hladu to nebylo špatný, ale k návratu nás podnik nepřesvědčil. A protože už bylo k večeru a my měly na další den nabitý program, šly jsme brzy na kutě.

Den druhý – neděle

,,Pojedeme do Říma v první neděli v měsíci, to znamená, že vstup do Kolosea a spoustu dalších památek nemusíme platit,“ tohle mi (ne uplně doslovně) řekla ségra, hned po zabookování letenek (aniž bychom o tom dopředu věděly). Yes! Byla jsem ráda, protože moc dobře vím, že jsou turistický atrakce přeceňovaný a v mnoha případech se platí za to, že je to ,,prostě a jen“ historický místo. Nechuť platit za vstupy nás donutila vstát v náš první den brzy ráno a vyhnout se tak frontám.

Ranní Řím

Původní plán byl být u Kolosa hodinu a půl před jeho otevřením, ale díky mojí drahé sestře a její (ne)schopnosti dodržet deadline odevzdání diplomové práce jsme se ke Koloseu dostavily půl hodinky před jeho otevřením (otevírá se v 8:30) a náš plán ,,Ve frontě stát nebudeme“ tak nevyšel. Na fotce je vidět tak 1/3 fronty, táhla se totiž až za celý kolos Kolosea.

Všude kolem nás tedy hromada lidí (Řím jakoby ožil), kteří všem neustále něco nutili: vstup do Kolosea bez fronty za 25Euro, selfie tyče, suvenýry a vody… A tady se dostáváme k asi největší tourist trap Říma. Prosím vás, pokud jste uprostřed Říma a ve vaší flašce zbývá posledních pár loků, žádnou paniku. Dost možná se tak 10 metrů od vás nachází fontánka s pitnou vodou. Takže opravdu není potřeba si od těchto pouličních prodejců kupovat vodu v pet lahvích, vlastně si jí nemusíte kupovat nikde. VŠUDE TEČE PITNÁ! Takže s sebou stačí nosit jen jednu jedinou a u každého takového pítka nebo samotné Fontány di Trevi si lahev dopustit.

A teď zpátky k tý patálii s Koloseem. Zkrátka jsme se rozhodly tam nejít. Ano, Řím bez Kolosea, no co, jede se dál. Místo toho jsme se šly postavit do fronty o 10 lidech na Forum Romanum (také otevírá v 8:30). Fronta samozřejmě začala s přibývajícím časem růst (i sem byl vstup zdarma), ale to už nebyl náš problém. Než se brány Fora Romana otevřely, stačily jsme se seznámit s holčinou z Argentiny, která byla možná ještě lepším zážitkem než celé dopolední Forum Romanum. Společně jsme si objekt prošly a pak jsme se každé rozešly svou vlastní cestou (ona na letiště a my na gelato :D). Jinak Forum Romanum za návštěvu určitě stojí, jen malý tip ode mne, projděte si ho se zapadajícím sluníčkem, má to ještě hezčí kouzlo než přes den.

Směr první gelato! Kousek od Pantheonu ségra objevila gelaterii Della Palma s neuvěřitelnými 150 příchutěmi. Jedna porce (2 příchutě) stála tuším 2,20 €. Pamatuju si, že jsem si dala příchuť Bounty (miluju kokos) a ještě něco. Příchuť Bounty si pamatuju, protože byla jednoduše výborná. Ségra si zase pochvalovala příchuť čokoládový fondant. A fotku zmrzky bohužel nemám, protože než bych vyndala foťák, tekla by mi celá po ruce.

Než jsme popošly pár kroků, už jsme se zase potřebovaly zastavit a sednout někam do chládku, který se v pravý poledne hledal dost těžko. Takže přišlo na řadu hledání kavárny Barnum Café, kterou jsme nakonec našly, ale s nápisem CLOSED. Aha, v Římě se v neděli moc nepracuje, paráda!!! (Ale i tak, pokud v Římě budete, zastavte se tam, i přes sklo to tam vypadalo krásně.) Takže jsme sedly do prvního cosi a daly jsme si caffé freddo (ledový kafe) za 3€, lol, já čekala nějaký frappečko a dostaly jsme tohle. Káva byla celkem dobrá, ale ta velikost a servírování? 😀

Na zahnání žalu jsme šly do ulice Cul de Sac, která je by the way nádherná a musíte tam (my tam byly hned 4x). Věděla jsem totiž, že v týhle ulici je restaurace Cantina & Cucina na kterou se stojí fronta. Dobrá volba! Konečně jsme zde narazily na milou obsluhu a výborný jídlo. Vím, že to nevypadá nikterak lákavě a instafriendly, ale ta chuť? O můj bože! Já měla carbonara (9,50€) a segra rissoto s houbama a hromadou parmezánu (10€). Přiznám se, její jídlo mi chutnalo trochu víc a to proto, že moje carbonara obsahovaly špekatou slaninu (do týhle doby jsem byla zvyklá na carbonara s tou libovou vypečenou slaninkou). Ale zato omáčka a těstoviny byly špičkový.

Naprosto plný jsme měly chuť jít na pokoj a dát si siestu, ale to by nesměl být tak daleko, žejo. Takže přišel nápad jít do muzea moderního umění. Většině inscenacím jsme samozřejmě nerozuměly, ale u jiných jsme stály a mlčky vnímaly.

Dále přišla na řadu úmorná cesta na apartmá, spánek a zmrzka s velkým Z. V tuto posvátnou neděli jsme totiž objevily Gelateria La Romana s výrobnou přímo v prodejně. Jak krásně to tam vypadalo, tak výborně gelato chutnalo. Cena za 1 porci (2 příchutě) 2€. Všechny příchutě výborný, ale pistácie přímo BOŽSKÁ! Takže po zbytek naší dovči jsme si dávaly rovnou dvojitý porce. Ty dortíky jsme teda neochutnaly, ale taky musely být skvělý.