BERLÍN a já někde uprostřed něčeho
Tak a je to tady.
Ocitla jsem se někde, kde jsem si nemyslela, že se někdy ocitnu. Pravda je taková, že jsem vždycky věděla, co chci, čím chci být, co budu dělat zítra, co budu dělat za měsíc, rok, čtvrtstoletí…co já vim.
Ale teď, když je ten pravej čas vědět to, co chci, nevim. A nevim nic, prostě se v tom patlám, jak v těstě na nejtěžší kynutý buchty světa. Tak si tak kladu otázky: Jak z toho ven? Utýct přede vším? Žít mimo civilizaci a ochočit si divou zvěř? Nevím…Tohle slovo se nebezpečně často objevuje v mým slovníku a pomalu tak šlape na paty mýmu parazitnímu ,,prostě“.
Naštěstí je tu ale něco, nebo někdo, kdo to ví a vždycky to za mě nějak rozhodne. Samozřejmě, že o svým životě bych si měla rozhodovat sama. Ale já to tak nějak velkoryse přenechala právě tomu životu/osudu, ať si to rozhodne, že jo. Protože pro člověka, pro kterýho je schopnost rychlýho rozhodování asi tak lehký, jako pro lamu napsat slovo ,,lama“, je tohle docela pohodlná varianta. A ať si to chci, nebo nechci připustit, jsem pohodlnej člověk. (poznámka pod čarou – s tím fakt musim něco udělat).
No a tak, jako rána z čistýho nebe, přišla nabídka na modní přehlídku do Berlína. DO BERLÍNA! Jako fakt jsem z tý lokace byla nadšená, protože (ostuda) jsem tam ještě nebyla a v létě jsem ho hodlala poctít svou návštěvou. Dobře, co se týče teploty, aspoň by tam nebyla zima jak v ruskym filmu. Ale teď vážně. Po 5hodinový cestě autobusem jsem si říkala, že to nejhorší už mám za sebou (nebylo to tak hrozný), ale když se otevřely dveře Studenta, myslela jsem, že mi omrzne obličej a spolu s ním i celý zbytek těla (na frajerku ve skorojarním kabátku v pocitový teplotě -14 a větrem, za kterej by se nemuseli stydět ani na Sibiři mám takovej pocit). Ponaučení? Už nikdy se nebudu řídit jen obrázkama u předpovědi počasí na telefonu a začnu si všímat i jiných aspektů.
Berlínský dóm
Celkově jsem v Berlíně strávila 4 dni. Co hodnotím jako největší plus: potkala jsem tam spoustu nových lidí, modelky, modely a celý mi to přišlo jako takovej Modeling Camp, protože takhle super partu v takový branži jsem si ani neuměla představit. Teda doufám, že jsem si to jen naivně nevsugerovala, protože co si budem, občas mám hodně sluníčkovej pohled na svět.
Jeden den byl volný a tak jsem měla čas na malej exploring. Takže tady vám, ladies and gentlemen, představuju Berlín v jednom dni.
Na féra, Berlín je určitě jedno z nejhezčích evropských měst, který jsem zatím měla možnost poznat (nebo je to tím, že ty pocity mám v sobě ještě teplý). Neuvěřitelně tady na vás dejchne něco, co bych nazvala melancholií. Ale takovou zvláštní a krásnou.
Samozřejmě, že Berlín má spoustu svých must visit míst, ale já byla časově omezená, takže jsem stihla jen ty nejvíc profláklnutý a nejméně vzdálený centru (což nemění nic na tom, že byly krásný). Jo a kvůli zimě jsem ani moc neměla náladu chodit pěšky, takže jsem jezdila emhádéčkem, který je fakt přehledný a člověk se v něm snadno zorientuje. Jen jsem si teda před odjezdem nastudovala, jak to je s jízdenkama. Berlín je totiž rozdělen do 3 zón (A,B,C). V centru si v pohodě vystačíte s kombinací (A,B) a tady je kdyžtak hezky popsaný článek MHD Berlín Ale pokud si věříte a máte v takových věcech štěstí (což já teda nemám a tak to neriskuju), není problém jezdit načerno.
Volný den jsem strávila společně s jednou modelkou. Naše první zastávka byl Židovský památník o kterým se asi ani nemusím vyjadřovat.
Po vzpamatování se z dojmů, který v nás památník zanechal, jsme došly k Braniborské bráně. Krásnej architektonickej skvost s kvadrigou (hah konečně využiju dějiny umění) a se spoustou turistů kolem.
A pak se stal učiněnej zázrak a já vypila nejlepší kafe, který jsem zatím v životě pila (a že jich bylo), plus teda snědla domácí čokoladovej muffin, ktrej byl taky výbornej. A to všechno v kavárně The Barn. Jsou tuším dvě, my byly v tý menší na Auguststrasse a jediný, co mě nepotěšilo, byl fakt, že tam nebyly toalety. 😀
Slast v podobě jídla v The Barn
Další zastávkou byla Berlínská zeď a její East Side Gallery. Vyvolala ve mně stejný pocit jako památník. Upřímně to ve mně evokovalo obrovskou vděčnost za život, který mám a za dobu ve který žiju. Byť to není vždy ideální, máme svobodu a fungující lidská práva. Díkybohu!
East Side Gallery
A nakonec nákupy a Berlín. Na Alexanderplatz najdete obchody jako C&A, Primark, Topshop a spoustu dalších. Ale Berlín je známej i pro svý vintage secondhandy, jenže ty jsem bohužel uplně vynechala, protože nebyl čas a ve finále ani chuť (kvůli tomu počasí).
Alexanderplatz
Možná to bylo ročním obdobím, možná to bylo mým životním stádiem, ale dalo mi to do života takovej drive, že jsem si řekla, že všechno nějak dopadne a dopadne to dobře. Určitě si nepřijdu výjimečná tím, čím si těď procházím. Trochu mě škodolibě uklidňuje fakt, že spousta lidí to má podobně. Ale no tak…Co se stane, když se nedostanu na tu mojí vysněnou vejšku? Nic. A co se stane, když se na ní dostanu? Nevím. Dvě jasný slova, nejasnýho významu. A co z toho plyne pro mě? Nechat to zase na životě, vždyť všechno se děje kvůli něčemu.
Takže hlavu vzhůru!
ByZaneta.