15 tipů, jak zatočit s prokrastinací

Je zvláštní, v jaký době žijeme. Doba blahobytu, svobodného rozhodování a názoru. Prej bychom měli být nejspokojenější v historii lidstva, protože svět se nám otevírá a s ním i možnosti. Tak proč tomu tak není?

Velké spektrum možností nám totiž způsobuje problém – rozhodovat se. Pokud se však k nějakému rozhodnutí rozhoupeme, většinou v hlavě cítíme nějaký vykřičník, který říká „co kdyby…“ Začneme uvažovat, jestli jsme udělali správně a jestli by nebylo lepší rozhodnout se jinak. A teď nemluvím čistě o pracovních a studentských záležitostech, je tomu tak i v osobním životě. Proces rozhodování nás samozřejmě stojí spoustu energie a času, o to víc nás potom frustruje představa, že se rozhodneme špatně. Prozradím vám tájo, každé rozhodnutí otevírá nové cesty a obzory. Ve většině případů rozhodnutí znamená vystoupení z komfortní zóny, do čehož se nám přirozeně nechce. Takže každým rozhodnutím se vydáváme na jinou tajemnou cestu, což nás vnitřně děsí. Sama mám problém s rozhodováním a nejradši bych se ve všem spoléhala na vesmír/osud/víte jak to myslím…Vím, že je to asi špatně a považuju to za svou slabou stránku, ale u srdce mě může hřát fakt, že o tom vím a pokouším se s tím něco udělat.

Díky knížce Konec prokrastinace , která mi totálně rozšířila obzory a pomohla mi pochopit sebe samu, jsem došla k závěru, že trpím rozhodovací paralýzou. Potíž je hlavně v tom se rozhodnout, které příležitosti vrátka otevřu a které je naopak zavřu. Zavíráním zadních vrátek dojde k omezení možností našeho životního scénáře. A čím méně možností máme, tím lehčeji k rozhodnutí dojde. Obecně totiž platí, že čím více máme otevřených zadních vrátek, tím méně jsme spokojení s vybranou cestou. Máme tendenci obracet se zpátky, spoléhat na zadní vrátka a měnit svá rozhodnutí.

Vrátím se ale k pointě prokrastinace, kvůli které zřejmě tenhle článek čtete. Z vlastní zkušenosti vím, že nejtěžší je se k něčemu dokopat. Jenže pak jsou tu taky rušivé elementy, které narušují naší soustředěnost – internet, neutřený prach na poličce, předměty na našem stole, propiska kterou píšeme atd. a neříkejte, že to neznáte. Asi neobjevím Ameriku, když napíšu, že je důležitá soustředěnost a hecování se, ale třeba vám níže zmíněné tipy, jak se celkově seberegulovat, pomohou.

Pozn. Jsou to většinou moje subjektivní zkušenosti, takže zaručit, že to bude fungovat na každého z vás, by bylo troufalý.

• Rozvrh osvobozuje. Tohoto faktu jsem si všimla, když jsem první dva měsíce po úraze více méně ležela. Navzdory tomu, že nebylo moc činností, které jsem mohla vykonávat, dělalo mi problém donutit se třeba jen k otevření učebnice. Připadala jsem si fakt k ničemu. Docela jsem se tehdy plácala v sebelítosti, ale zároveň jsem věděla, že tím nikomu neprospěju (hlavně sobě ne). Naučila jsem se kouzlu ranních rituálů – od kterých se odvíjel můj denní rozvrh. Stanovila jsem si (plus mínus) v kolik hodin budu jakou činnost dělat a kolik času jsem ochotna jí věnovat. Nebylo účelem, aby mě ta činnost otravovala, chtěla jsem být hlavně v pohodě. Asi to zní crazy, protože všichni šílí po tom být na volný noze a veškeré pravidelnosti se vzdát, ale mě tenhle systém pomohl vyhrabat se z tý divný sebelítosti a sebestřednosti.

• Čas produktivity. Zjistěte, jaký typ člověka jste. Třeba já vím, že nejlíp se soustředím mezi 7 a 12 hodinou dopoledne. Pak mám totální koncentrační kolaps a až mezi 16 a 22 hodinou zase můžu vytvářet nějaký hodnoty. Z toho plyne, že logicky vstanu před 7 hodinou, udělám si snídani a začnu s těmi nejmíň příjemnými věcmi, čímž se dostáváme k dalšímu tipu.
• Neodkládejte. Nejlépe hned jak ráno vstanete, udělejte to, co musíte. Nejenže ráno ještě tolik nevnímáte jejich nepříjemnost (z důvodu rozespalosti), ale taky je před sebou nebudete hrnout celý den a budete mít sami ze sebe lepší pocit.
• Odinstalujte si přebytečné aplikace více viz. článek Instagram detox  a vypněte si notifikace.

• Hudba. Nikdy jsem si nemyslela, že to funguje, ale funguje! Alpha waves nebo klidně electro či techno, cokoliv co nemá lyrics. Chytlavý text působí spíš kontraproduktivně. Nejedenkrát se mi stalo, že jsem si místo učení začala vyhledávat text i překlad dané písničky (nehledě na to, jak dlouho mi potom zněla v uších).

• Jídlo. Pokud trpíte stresovým přejídáním jako já, tak doporučuju mít k učení po ruce konvici čaje, vody s citronem nebo co já vím. Procházky do lednice vám v drtivé většině stejně v soustředění se nepomůžou. Jasný, hodně lidí potřebuje při učení něco „chrupkat“ a já si myslela, že je to taky můj případ, ale ne. Zjistila jsem totiž, že tím „chrupkáním“ vlastně prokrastinuju, což není zrovna kýžený efekt. Osobně mi pomáhá předem si vztyčit body (pauzy chcete-li), kdy si odměnu v podobě svačinky/oběda dopřeju.

• Prostředí. Pokud jde o učení, nejlíp mi to jde v prostředí, kde je co nejméně rušivých elementů, což teda kavárna rozhodně není. Naopak mě motivuje, když mám kolem sebe lidi, kteří se věnují tomu samému. Knihovna nebo studovna se pro mě tak stala fajn místem.

• Obklopte se potřebnými věcmi, ať nemáte nutkání odcházet od rozdělané práce. V mém případě se jedná o konvici s čajem, kapesníčky a gumičku do vlasů (na telefon zapomeňte, ten je nejlepší mít z dosahu ruky).

• Pokud jste se svojí energií už  fakt na dně,  provětrejte si hlavu – jít se projít, zacvičit si jógu, dechová cvičení nebo klidně posilovna. Každý preferuje něco jiného.
• Když už prokrastinovat, tak smysluplně!  Trochu si přenastavte vžitý úzus, že prokrastinace je promarněný čas. Naopak, přejmenujme prokrastinaci na formu seberealizace. Na první pohled promarněný čas věnujte tomu, čemu opravdu chcete. Pokud se tedy nejedná o sledování Ordinace… Já třeba cvičím, vařím, peču, plánuju, fantazíruju o cestování a nebo si dělám pořádek ve věcech. Prostě všechno lepší než koukat do blba a mít pocit úzkosti.
• A nakonec jedna z nejdůležitějších věcí. Obklopujte se lidmi, kteří vám dají ten správný drive do života, kteří vás motivují a podporují v tom, co děláte. Díky kterým máte pocit, že i čas strávený u kafe nebo vína stojí za to. Pro mě je touhle osobou hlavně moje ségra a děkuju jí za to. <3 

Ještě chci zmínit pár tipů, které mi naopak vůbec nepomáhají

• To-do list. Nevím jak pro vás, ale pro mě je to spíš takový úkolníček, který mi ukazuje, co všechno mám udělat, abych nezapomněla. Většinou si toho naložím tolik, že mě pak akorát frustruje pocit, když neodfajfkuju všechny políčka. Na druhou stranu chápu, že někoho to může motivovat.

• Nepomůže vám vyfocení se na ig story/napsání statusu (píšou se vůbec ještě?), že toho máte hrozně moc, nestíháte a váš život je v troskách. Vždycky se totiž najde někdo, kdo vás utvrdí v tom, že nejste sám, což v nahecování se taky nepomáhá.

• Minipauzy? Za mě teda ne. Opravdu nechápu a mají u mě respekt všichni ti, kteří se učí 30 minut a pak si dají 5 minut pauzu. Mně kolikrát trvá těch 30 minut, než se začnu plně soustředit a ponořit se do dané činnosti. Samozřejmě netvrdím, že když něco potřebuju udělat, sedím u toho nonstop. Ale věnuju se tomu alespoň 2-3 hodinky, než si tu zaslouženou pauzu naordinuju.
• Mindflow. Vážně jsem si myslela, že na mně tyhle zázračné pilulky budou fungovat, ale bohužel. Po jejich užívání jsem se spíš celá rozklepala, což mělo od slibovaného efektu daleko. Naopak čaj z ginkgo biloby nebo guarana na mě fungují docela dobře – ale bacha na dávkování.

Tímhle článkem bych téma prokrastinace uzavřela. Jestli se mu chcete věnovat více do hloubky, pak vážně doporučuju knížku Konec Prokrastinace od Petra Ludwiga a nebo si poslechněte jeho skvělé podcasty Deep Talks – jsou pro mě v mnohém inspirací.

Pokud vás čeká zkouškový, maturita nebo nějaké jiné důležité životní zkoušky, držím vám pěsti a posílám pusu.

Všechno se nějak zvládne a když nejde o život, jde o…znáte to.

ByZaneta.